Hra lehká jako elfí políbení a svěží jako lehký vánek za teplé letní noci. Vzkvétající láska mladých a sny a přání chudých se zde setkávají s humorem a kouzly skřítků. Chcete si odpočinout od starostí a vážnosti svého života a nechat se unést bláznivým zamilováním, trochou škodolibosti nebo dávnou touhou? Přijměte pozvání na tuto romantickou komedii na moderně-prastarý námět a prožijte si příběh jako ze sna. Nechte si s námi zdát Sen noci Svatojánské. Autoři: Kuba Tabisz a Ola Kościewicz Česká úprava: Kateřina „Morgain“ Holendová

Teprve dva měsíce zpět se Mistr George Kopfel zvedl zpět na vrchol své umělecké kariéry. Kariéry, která byla náhle a definitivně ukončena, když minulý týden neočekávaně zemřel. V malířově sídle byla pro několik šťastných uspořádána aukce jeho posledních děl. Není jich mnoho, ale o to větší je zájem alespoň naposledy zhlédnout dílo velkého umělce, než se navěky ocitne v soukromých sbírkách a bude uzavřeno očím širší veřejnosti. Tento zájem nemůže uhasit ani hlavní námět, který obrazy zachycují. A proto i Vy, přátelé, jste srdečně zváni na možná poslední expozici Mistrových nejlepších obrazů. Obrazů smrti.

Mistrův odkaz je komorní larp s hororovým nádechem, plný tajemna. Odehrává se v současném New Orleans. Nejsou vyžadovány kostýmy, ačkoliv se jim meze nekladou.

V tomto larpu hrajete duši, která se dostává do různých situací a setkává se tam s jinými dušemi. Taková duše je určitá esence člověka, která nenese nezbytně nutně jeho intelekt nebo jeho celkovou osobnost, ale ztělesňuje určité zaměření, určité klíčové vlastnosti, určitý éthos a určitou platónskou formu, kterou člověk naplňuje. Zbytek toho, co dělá člověka, získá duše až po vtělení.

Duše je z povahy nesmrtelná, ale těla jsou smrtelná, a tak se duše může vtělit i do různých těl. Různé životy duši mění a utvářejí, ale duše si nezbytně nenese konkrétní znalost jednotlivých životů – i když vhodné věci můžou způsobit pocit rozpomenutí se a silného deja vu.

Autoři: Lenka "Čmelda" Schormová, Martin "Godric" Hanzl, Jakub "Kop" Hampl, Jaroslav "Roslav" Voves

Píše se rok 1938. Adolf Hitler připravuje plán, jak vojensky obsadit Československo. Nacistické Německo podporuje národnostní a rasovou nesnášenlivost prostřednictvím sudetoněmeckých stran a spolků. Adolf Hitler na sjezdu v Norimberku slovně zaútočí proti Československu, a to podnítí sudetské Němce k vyvolání povstání. Dochází k pohraničním útokům a je zavražděno několik desítek úředníků a vojáků, na což vláda reaguje posláním vojska do pohraničí. V obavě, že potlačení povstání poslouží jako záminka k útoku na Československo, se posiluje ostraha Sudet, Severních Čech, Jižní Moravy a Jihozápadního Slovenska. O několik dní později je podpořena i ostraha hranic s Německem, Maďarskem a také s Polskem na Těšínsku. Vzápětí následuje vyhlášení úplné bojové pohotovosti v opevnění a na hlavním obranném postavení. K obraně státu je připraveno zhruba půl milionu mužů.

Vy jste posádkou bránící opevnění u německých hranic. Dokážete překonat vše, co tato doba přináší, a bojovat proti německé agresi?

"Plán připravený československými generály byl hrozivý. Pochopil jsem, proč mne moji vlastní generálové tehdy žádali, abych se mírnil." Adolf Hitler, Gdaňsk, 11. 8. 1939

Jedná se o velmi experimentální hru na hranici toho, co nazýváme larpem. Vůbec se v ní nemluví, mnohem více poslouchá a vyjadřuje jinak, než jsme zvyklí. Je postavený na vnímání hudby a neverbální komunikaci. Nemusíte umět tančit, existuje mnoho jiných způsobů vyjádření – postoj, pohled, dotek, pohyb. Hra je poetická, silně prožitková a do určité míry abstraktní. Provede vás příběhem a nechá vám velkou volnost v jeho ztvárnění a interpretaci.

Larp pracuje se závažnými tématy – vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, hledání smyslu, osamocení, sebevražda, osudovost lásky. Prosíme zodpovědně zvažte, zda o těchto tématech chcete hrát, přemýšlet, prožívat je. Výrazným tématem jsou partnerské vztahy, součástí hry je fyzický kontakt zhruba na úrovni objetí a držení za ruku

Hra vznikla na larpworkhopu v roce 2016.

Odprosťte se od pozemské propagandy o pekle jako o místě plném neustálého utrpení. Peklo je totiž mnohem víc než utrpení, muka, agonie a plameny. Peklo je hlavně jedna velká rodina! Stačí si zvyknout na zavedený řád a bude se Vám zde žít mnohem lépe než na Zemi.

Ve hře Na konci pekla se hráči dostanou do role pracovníků buňky 36k, která má za úkol rozšiřovat hranice pekelné říše. Protože ale Satan holduje poněkud korporátním myšlenkám, mají lidé a démoni mnohem víc práce sami se sebou než se stavěním zdi. A jakoby nestačilo, že naše buňka nestíhá plnit plán, byla při poslední inventuře objevena i nevinná duše a to byrokrati nevidí rádi.

Účastníky této pracovní směny čeká humor, poflakování, ale i intriky. Každá z bizarních postaviček našeho malého společenství má své vlastní plány a je jen na nich, jak dobře dokáží své záměry prodat ostatním.

Komediální larp z prostředí korporátního Pekla vznikl v rámci programu Škool 2016.

Na dálném východě se rozprostírá velká a mocná říše, které vládne sultán Solimán. Po desetiletích vlády je třeba rozhodnout, který ze synů stárnoucího Solimána v jeho úřadě nahradí. Volba to však není snadná - postaví se bratři proti sobě? A jak ovlivní sultánova volba osud dalších členů královské rodiny?

Integrita – přeci vím kým a čím jsem. Stejně tak to vím o své rodině. Jsme jedno a vždy jsme stáli při sobě. Není nic, co by mě mělo překvapit. Proč jsou mi ale najednou tak cizí? Nebo je to mnou?

Doma je doma je LARP, který hledá odpověď na to, co s individualitou člověka může udělat násilné rozvrácení řádu, kterému je člověk navyklý. Zlo, bolest nebo křivda, ať už ji působím já nebo někdo jiný mě. Co jde odpustit a co možná nelze. Jakým způsobem to ovlivní člověka samotného, a co to teprve může udělat se vztahy v rodině, zvláště když má každý jiný názor, na to, co se přihodilo...

Jedná se o LARP z (ne až zas tak) alternativní historie dvacátého století s totalitní tématikou. Vytvořen na LarpWorkshopu 2015.

Kolikrát jste se chtěli vrátit zpátky do dětských let? Vzpomeňte si, jaké to bylo si stavět hrady z písku, houpat se na houpačce, lozit po prolézačkách, bavit se v partě, cpát se sladkostmi od maminky, stavět si domečky… Kluci a holky si neměli co říct, držet se za ruce bylo divný… Teď máte možnost se do dětství vrátit! Ale stojí to za to? Není dětský svět jen zmenšenou verzí světa dospělých? Není lepší být velký?